10. Minifestival POHÁDKOVÉ ZÁŘÍ
S chebským divadlem k 100. výročí české samostatnosti
Pohádkový muzikál pro celou rodinu Sněhová královna

Boryš umí po skalinách (rozhovor se Zdeňkem Bartošem)

Boryš umí po skalinách – světová premiéra v Karlovarském městském divadle ke stému výročí založení republiky (rozhovor se Zdeňkem Bartošem)

Karlovarsko-chebská divadelní spolupráce byla v minulých letech velmi úspěšná – jen díky ní mohly vzniknout výpravné inscenace jako Divotvorný hrnec, Adéla ještě nevečeřela či Sněhová královna. A protože letošní „osmičkový“ rok je ve znamení oslav stého výročí založení republiky, události nadmíru významné, obě západočeská divadla opět spojila síly a začala na konci srpna připravovat inscenaci s názvem Boryš umí po skalinách. Jde o tanečně-pohybově-činoherní scénickou koláž o století českých vzestupů a pádů na pozadí života běhu nejslavnějšího českého horolezce, jehož jméno se dostalo až do textu naší hymny. Scénář napsal a spolu s Ivanou Dukić se režie ujal Zdeněk Bartoš, umělecký šéf ČKMD a ZDCH.

Jak jste přišel na ten podivný název?

Prostě mě napadl… Chtěl jsem, aby zněl lákavě, ne moc didakticky nebo příliš jubilejně uctivě. Aby se lidi případně zasmáli hned u názvu.

Na čtených zkouškách jste hrál s herci hru „Pravda nebo lež?“, v rámci níž měli hádat, která z více než padesáti ve scénáři popsaných epizod z historie dávné i nedávné se skutečně odehrála a kterou jste si vymyslel. Podobně měli hádat, která z postav je reálná a která fiktivní. Jak to tedy je? Vycházel jste při psaní scénáře z faktů, nebo jste si pustě vymýšlel?

Všechny postavy a události jsou samozřejmě pravdivé, jenom ta Boryšova role v nich je vymyšlená. Ale nechci příliš prozrazovat a urážet divákovu erudici, předpokládám, že každý pozná, kde končí fakta a začíná mystifikace. Takže jestli nějaké dítko v dějepise bude vykládat o tom, co Boryš zažil a prožil, dostane maximálně dvojku, protože nebude moc mimo.

Lze Boryše už teď nějak žánrově zařadit? Půjde o kus vážný – nebo se divák i zasměje? A jak se zkouší tvar, jenž má být dílem pohybový, dílem činoherní?

Žánrově zařadit nelze. Dokonce cíleně budujeme multižánrový tvar, koláž, mozaiku. Humor se mísí s patosem, slovo s pohybem, tanec se stínohrou a projekcí.

S choreografkou Ivanou Dukić spolupracujete pravidelně (mimo jiné je podepsána pod „předchozím dílem“ Boryše Od praotce k tatíčkovi a podílela se na karlovarsko-chebských inscenacích Divotvorný hrnec a Adéla ještě nevečeřela), tentokrát je Vaší spolurežisérkou. Jak vlastně vypadá spolupráce dvou režisérů? Lze vůbec skloubit dvojí vidění stejné látky bez krveprolití?

O to se právě pokoušíme. Do zelí si nelezeme, protože každý máme své pole působnosti a doplňujeme se. Základem je respekt k tomu druhému. Ostatně zeptejte se dua SKUTR, ti v tom mají mnohaletou praxi, my to zkoušíme poprvé.

Hudbu do inscenace skládá Vladivojna La Chia, jedna z nejvýraznějších osobností mladší hudební generace. Jak se Vám ji podařilo získat?

Ona sama v posledních letech projevila velký zájem o komponování scénické hudby. Když se před rokem a půl v Chebu zkoušel Othello, využili jsme tohoto jejího zájmu poprvé, kápli si do noty a Ivana ji hned pozvala i k této, ještě větší spolupráci – hudba totiž v Boryšovi zní skoro pořád a je důležitou součástí.

S karlovarským souborem spolupracujete poněkolikáté. Jak se Vám pracuje s místními herci? A jak se cítíte v budově nejkrásnějšího divadla v České republice?

S karlovarským okruhem herců se spolupracuje výtečně, jsou velmi pracovití, pokorní, kreativní, zábavní. Naopak na budovu karlovarského divadla jsem si musel zvykat, zrovna nejkrásnější mi nepřipadala, jsem zvyklý na funkčně strohý a stylově neutrální interiér divadla chebského. Ve Varech jsem nevěděl, jestli se mám dívat na jeviště nebo na opulentní štuky kolem sebe. Ale už jsem se tam naučil koncentrovat.

A které události posledních sta let u nás jsou pro Vás osobně nejdůležitější?

Z těch „velkých“ dějinných událostí jsem zažil jenom listopad 1989. Bylo mi čtrnáct a nastupoval do prvního ročníku gymnázia. O tom ostatním jsem jenom četl, viděl dokumenty, slyšel od příbuzných. Nicméně osobně nejdůležitější událostí posledních sta let je pro mě narození mé dcery Heleny.

V režii Zdeňka Bartoše a Ivany Dukić, ve scéně Karla Čapka a kostýmech Petry Krčmářové účinkují Viktor Braunreiter, Jan Hanny Firla, Magdaléna Hniličková, Eliška Huberová (v alternaci s Barborou Mošnovou), Ondřej Král, Robert Mára a Jiří Švec (ti všichni za Činohru Karlovarského městského divadla) a Karolína Jägerová, Pavla Janiššová, Petr Németh, Pavel Richta, Miroslav Sabadin, Radmila Urbanová a Vladimíra Vítová (za Západočeské divadlo Cheb). Veřejná generálka se bude konat v pátek 26. 10. 2018 v 10 hodin v Karlovarském městském divadle, tamtéž proběhne premiéra 27. 10. 2018 v 19.30 hodin, v Západočeském divadle Cheb pak o den později, v neděli 28. 10. 2018 v 19 hodin.

Další zajímavosti