Malovaná opona
Nejcennější součástí výzdoby umělecky vyšperkovaného divadelního paláce je ručně malovaná opona, která patří k nejkrásnějším v Evropě a zobrazuje složitou alegorii vyjadřující oslavu básnického umění.
Opona vzešla z malířského mistrovství trojice renomovaných vídeňských autorů ve složení bratří Gustava a Ernsta Klimtových a Franze Matsche. Malířskému triu dominuje postava Gustava Klimta, jenž patří k nejslavnějším malířům Evropy. Dnešnímu pozorovateli se bude příběh vyobrazený na plátně opony zdát obtížně čitelný. To ale jen do té doby, než oponu poprvé spatří na vlastní oči. Malba přímo provokuje k pátrání po podstatě příběhu.
Alegorická apotéza básnického umění
Figurální kompozice zobrazuje sedícího básníka obklopeného krásnými ženami, které jej inspirují k poetické tvorbě. Nejblíže mu stojí tři Múzy, které představují hlavní svazek divadelnictví. Za básníkem stojí Múza Thaleia (patronka komedie), za zády básníka sedí Euterpé (Múza hudby) s tamburínou v ruce, v průsvitné říze stojí za zády k nám Terpsichoré (patronka tance). Ležící mladá dívka s amoretem ve střední části opony představuje Erató (patronku milostné poezie). Čelně stojící žena s dýkou v levé ruce je Melpomené (ochránkyně tragédie), napravo od ní sedí plavovlasá Polyhymnia (patronka hymnických zpěvů). Nejvíce v pozadí je bočně stojící Kleió (patronka dějepisectví), z velké části kryje postava patronky eposu – Múza Kalliiopé, vyobrazená v kostýmu Amazonky. Na postě vpravo pak sedí Múza Úránia (hvězdářství). Tvůrci opony obsadili do rolí Múz zobrazeným na hlavním výjevu tři Klimtovy sestry – Kláru, Hermínu a Johannu. Sami malíři se na plátně opony stylizovali do rolí renesančních hudebníků. Franz hraje na violu, Gustav na příčnou flétnu a Ernst na loutnu. Obraz rámuje přebujelá rajská dekorace. V pseudorokokových ornamentech jsou skryti amoreti, poslíčkové lásky a divocí faunové.
V mytologii vystupují múzy jako bohyně umění. Vyznačovaly se láskou ke zpěvu a tanci, kterým obveselovaly bohy i umělce. Zvláštní pozornost věnovaly svým oblíbeným básníkům, dramatikům, pěvcům a hercům, což velmi citlivě promítli tvůrci opony do svého díla. „Je šťastný na světě ten, koho milují Múzy," říká se v Homérových hymnech.
Unikátní malovaná opona z roku 1886 je výtvarným klenotem s nevyčíslitelnou uměleckou
a historickou hodnotou. Opona o rozměrech 8,70 x 10,80 m byla sešita ze šesti kusů hrubého plátna o hmotnosti 230 kilogramů. Roku 1995 byla vlivem času poškozená opona po složitém transportu restaurována a vystavena ve dvoraně pražského Rudolfina. Do divadla v Karlových Varech se restaurovaná opona vrátila v červnu 1999.
Restaurování 1995
Naši předkové v roce 1886 při instalaci opony v divadle, ale hlavně při jeho modernizaci
v pozdějších letech asi nikdy nepočítali s její demontáží. Byla nečekaně komplikovaná.
V Karlových Varech a okolí byl intenzivně, ale bezúspěšně vyhledáván objekt, ve kterém by opona mohla být bezpečně zavěšena a restaurována. Mezi řadou požadavků hrály důležitou roli klimatické podmínky a možnost intenzivního celoplošného osvětlení. Jediným řešením byla realizace projektu v Praze. Díky pochopení AB Barrandov byl pro naše účely pronajat prostor ve filmových ateliérech v Praze–Hostivaři. Neexistoval však žádný dopravní prostředek, kterým by rozměrná umělecká památka mohla být bezpečně transportována. Dvanáctimetrový válec
z hliníkového plechu na brzděném podvozku projektoval a vyrobil restaurátor kovu Karel Holub. Návěs s válcem převezl oponu do Hostivaře, kde restaurátoři konečně mohli zahájit svoji náročnou činnost.
Celý postup odborné práce je možno shrnout do těchto bodů:
- vyčištění povrchu malby
- sejmutí přemaleb a rušivých retuší
- zalepení trhliny v oponě a vytmelení defektů v malbě
- fixáž malby
- retuš defektů
Restaurátoři
Miroslav Křížek, akad. mal.; Naďa Mašková, akad. mal.; Pavel Padevět, akad. mal.
Foto: Tomáš Fiala
